Po šesti letech vztahu jsem začala Tomovi naznačovat, že by možná stálo za to zvážit i svatbu 😀 Na tom, že se chceme vzít jsme se hned shodli, ale se zásnubami už to bylo horší. Já je chtěla, Tom zase ne, považoval to za zbytečné. Po krátké přestřelce nakonec Tom dostal deadline pro zásnuby do data mých narozenin… Nakonec to sice do narozenin nestihl, ale o týden později na společné večeři to přišlo! A když konečně řekl, že pro mě něco má a začal něco hledat, byla jsem celá nadšená, že to určitě bude prstýnek… A na místo toho vytáhl papír s šifrou, že prý si ten šperk musím nějak zasloužit 😀 A tak jsem nakonec do dvou do rána luštila doma šifry, které mě nakonec dovedly až k vysněnému zásnubnímu náhrdelníku 🙂